Kontakt |
|
Měna / EUR | Košík 0

Jak správně sedět za bicí soupravou ?

Srdečně zdravím všechny hráčky i hráče na bicí soupravu, ale nejen ty. Jmenuji se Václav Krejčík a pracuji jako fyzioterapeut. 

Mezi mé koníčky patří hra na bicí nástroje. Je to krásný koníček. Má ale jeden háček jako ostatní koníčky a profese. A to je předpoklad být zdraví, aby jste bezproblémově fungovali.

Je to fráze, která je obehraná, ale zdraví stojí na prvním místě v řetězci životních událostí.

Bolest nás dokáže minimálně otrávit a v nejhorším případě i zdeptat. Zdraví si vážíme až v momentě, kdy ho ztratíme a nebo začínáme ztrácet. Věřte, setkávám se s tím každý den v ordinaci. 

A tak je to i s bubeníkem. Většinou neřeší jestli sedět rovně a nebo shrbeně. Sedne za bicí soupravu a jeho cílem je na ni co nejlépe hrát.

Když je člověk mladý, tak to se panečku hraje. Nic nebolí, ale s přibývajícími léty se to pomalu začíná měnit.

Za pár let tu a tam něco zabolí. Tu se ozvou záda, tam zase ramena, kotníky, zápěstí atd.

Jdete k lékaři a začíná kolotoč. Prášky, injekce, kapačky, rehabilitace, většinou masáže.

Bolesti v nejlepším případě na pár let odezní a zase se vrátí. Intervaly mezi bolestma a klidem se začínají zkracovat. V nejhorším případě dostanete od lékaře informaci, že máte výhřez ploténky. To je naše vysvědčení za špatné používání těla.

A protože i mě v minulosti  dostihly  bolesti zad, tak jsem se rozhodl, že vám předám pár informací a rad, aby záda nebolela a měli jste ze své hry na hudební nástroj ten pravý umělecký zážitek. Aby jste mohli bezbolestně rozhazovat v rytmu ruce, nohy a hlavu. 

Jak to začalo?

K vytvoření těchto stránek  mě vedla osobní zkušenost, kdy jsem se začal učit hrát, v září 2007, na dvoušlapku. Hraji na amatérské úrovni asi něco málo přes dvacet let. Chtěl jsem jedné místní kapele vyjít vstříc, protože jejich bubeník často vyjíždí do zahraničí za prací. A tak jsem se nabídl jako záskok na dobu, kdy nemůže. To jsem ještě netušil jak jsem si s tou dvoušlapkou nadrobil.

Nechal jsem si poslat na dobírku dvoušlapku. Celý natěšený jsem ji rozbaloval a v duchu jsem si představoval jak to bude perfektní až se za chvíli domem bude linout tepající chod velkého bubnu. Na druhou stranu tam byl červíček, který mě nahlodával, že to tak jednoduché asi nebude. Utěšoval jsem se tím , že celá léta šlapu hajtku, takže nebudu mít žádný problém.

Musím předeslat, že hraji pravou nohou šlapák a ruce jsou křížem. Levá bubínek a pravá hajtku. Říkám tomu uzavřený systém, protože toto držení rukou uzavírá přední stranu hrudníku. Otevřený systém je pravá ruka bubínek a levá hajtku za předpokladu, že hajtka je vlevo.

Asi tušíte, jak ten můj tepající chod skončil. V hlavě mi padaly otázky a výkřiky typu: „ Co se děje? Jak to? To není možný! Pane bože! Kristepane! Co jsem komu udělal?” Zkrátka to vypadalo jako když mé nohy právě dostaly infarkt.

Když jsem zápasil pár týdnů, dostal jsem nápad najít něco na internetu, kde by mě, bubenickému amatérovi, někdo popsal techniku hry na dvoušlapku a jak se při tom správně sedí.

Nevím jestli jsem hledal špatně, ale nepovedlo se. Našel jsem odkaz na youtube, kde nějaký bubeník vysvětloval anglicky jak hrát. Ukázal rukou na lýtkový sval a položil nohy. Následovaly asi čtyři pomalé údery a potom to rozjel v takovém tempu, že mé oči nestačily sledovat jaký pohyb se děje v kotníku, v kolenou a kyčlích. K tomu ještě končil záběr nad kotníkem takže jsem neměl šance vidět co se děje  s kolenem a kyčlí. Protože jsem fyzioterapeut patří k mé práci sledování pohybu pacienta. V hlavě si pohyb rozkládám a skládám, tak abych ho pochopil. Přesně toto jsem chtěl udělat s tou ukázkou, ale neměl jsem šanci. Začal jsem tedy analyzovat můj pohyb při cvičení a zároveň s tím ruku v ruce i pozici sedu a jeho výšku. 

Analýza pohybu.

Při cvičení mi bylo pořád divné proč neslyším střídavé údery, ale zcuknuté.

Zavřel jsem oči a  mysl přenesl do nohou. Vzorem pro mou levou nohu byla samozřejmě pravá. Udělal jsem střídavě čtyři údery a to velice pomalu, abych dokázal zjistit v čem se nohy liší. Najedou byl problém na světě! Pravá noha byla uvolněná v kotníku a levá byla jak v sádře. Za ta léta jsem naučil  levou nohu pracovat v jiném pohybovém stereotypu. Mozek to zapsal, noha se to naučila a já teď vyžadoval něco jiného co neuměli. Oba dva stáli tvrdošíjně za tím, co jsem je kdysi naučil.

Protože levá noha nebyla v kotníku uvolněna, tak udeřila dříve. Měla kratší dráhu, dopadala  rychleji než měla, a to vytvářelo zcuknutí úderů.

Asi tušíte, že kotníkem to teprve začalo. Když jsem se pokoušel hrát delší čas /pár vteřin/, celá noha začala tuhnout až vytuhla. Svaly nový pohyb neznaly. Po pár vteřinách se unavily a začaly se bránit. Od kotníku nahoru ze zadní strany krásně vytuhnul lýtkový sval a od kolene nahoru stehenní sval. Noha jak v sádře a mě by vzteky všichni čerti vzali.

Ať vezmete bolest, křeč, či tuhnutí nohy, jsou to stavy, kdy se nám tělo snaží říci, že dál už nemůže a máme přestat. Je to ochrana organismu před přetížením. Vnímejte tyto signály. Když ne, může se vám to jednou vrátit a to pěkně i s úrokama v podobě bolestí.

Dalším zjištěním bylo, že mé tělo není vycentrované a při zvednutí nohou převažuji mírně vpravo. Bylo to tím, že po určité době levá noha slábla a tělo se jí snažilo pomoci mírným náklonem vpravo vzad. Když jsem si vše uvědomil, začal jsem pracovat na odstranění  „zlozvyků”. 

Kopírování pohybu.

Ať se nám to líbí nebo ne, vše začíná v té houbovité hmotě, kterou nosíme v lebce a ta se nazývá mozek. Celý život se nám točí kolem jedné věci a tou je myšlenka. Myšlenka je vždy na začátku všech událostí. Akorát jsme si na ni zvykli tak, že ji ani nevnímáme. Četl jsem jedno takové mudrosloví, že Duch je život, mysl je stavitel a tělesné je výsledkem. Můžu z vlastní zkušenosti říci, že to platí. A proč o tom mluvím? Protože má práce začala tou myšlenkou, která vytvořila v mysli představu hrající pravé nohy a tu jsem v představě přenesl na levou nohu. Snažil jsem se vcítit do celého pohybu. To jak cítím kotník, co dělají prsty nohy, koleno a kyčel, záda, hlava a ruce, celé tělo. V té chvíli jsem byl schopen vnímat  nohu jako celek, ale i zároveň si ji rozdělit na jednotlivé části a vnímat zvlášť každou z nich.

Další fází bylo, že jsem fyzicky provedl pár úderů pravou nohou, abych to zkontroloval s mou myslí a teprve potom jsem začal cvičit údery levou.

Zdá se to složité? Ne, vždyť to v podstatě děláte každý den při cvičení a ani si to neuvědomujete. Děláte to podvědomě a já to akorát jen popsal. Co se týče samého pohybu končetin, měl by být relaxovaný a koordinovaný. Už když jsem se učil od pomalých temp, snažil jsem se o maximální relaxaci při pohybu. Vyplatí se to, protože nepůjdete do křečí. A když se končetina unaví dejte jí pár minut na zotavenou. Zacvičte si s jinou a potom se vraťte k původní. Někde jsem četl, že rychlost je dokonalá pomalost. To mějte na paměti! Ale myslím, že toto všichni znají. 

Sed shrbený nebo vzpřímený?

Protože jsem fyzioterapeut, tak samozřejmě odpověď znám a vy ji asi tušíte. Ale pár vět předem. Nemám za cíl obrátit všechny  hráče na bicí, hráče na klávesy a sedící orchestry atd. na „pravou víru”. Chci jen poukázat na to, co vás v budoucnu může potkat, ať už sedíte tak či onak. Jste páni a paní svých těl, tak se k nim chovejte jak uznáte za vhodné. Aspoň mi fyzioterapeuti budeme mít o práci postaráno. Ale musíte počítat s jednou věcí. Co vysejete to sklidíte. U těla to funguje perfektně. Nenechte se oklamat tím, že teď nic nebolí. Ne že bych vám to přál, ale už je zaseto. Už děti v první třídě vysévají na bolesti, které se mohou projevit za pár let. Vyseté obilí nesklízíte druhý den! 

Sed shrbený.

Když jsem hledal na internetu jak sedět za bicíma nenašel jsem nic. Jsem asi špatný hledač. Kouknul jsem se na Sféru bubeníků a radostí zajuchal. Někdo tam položil otázku jak sedět za bicíma. Rozvinula se debata. Jestli si dobře vybavuji, tak z těch zhruba asi padesáti názorů byl jeden názor sedět rovně. Druhý, že sedět rovně není zdravé a lékaři radí zaklonit záda dozadu. Zbytek byly rady typu: „Sedni tak, aby si seděl uvolněně.” Další:” Učitel mě nutí sedět rovně, ale já to stejně nevydržím.”

Naskýtá se otázka, proč sedíme shrbeně? Jednoduchá odpověď. Protože neumíme sedět rovně. Lépe řečeno zapomněli jsme to. Prckové do tří až pěti let sedí rovně. Jsou správně geneticky naprogramovaní. I když já mám pocit, že možná už jen do tří, protože i oni už dnes sedí za počítačem a hrbí se. To, že nám dnes přijde sedět ohnutě normální, je výsledkem toho, že jsme s tím kdysi začali a mozek to vzal za své. To je prevít, co? Dejte na něj pozor. Někde jsem četl, že mozek je jako cvičená opice. Co ho naučíte, to vykoná.

Zkrátka, co získám tím, že sedím shrbeně? Tušíte správně. Nic! Výhody žádné a negativ celá řada.

Shrbeným sedem rozhodíte kompletně celý organismus. Shrbený sed a stoj, má vliv na krční, hrudní a bederní páteř, žebra, kostrč, ramena, lokte, zápěstí a prsty rukou, kyčle, kolena, kotníky a prsty nohou, svaly, vazy,šlachy a chrupavky. Nesmím zapomenout na vnitřní orgány a to hlavně srdce, plíce, žaludek, játra, střeva, bránice, dno pánevní atd. Celé tělo pracuje neekonomicky. Svaly se mezi sebou „perou” a je to znát i na pohybu. Jedny se zkracují a druhé ochabují a dají tak vzniknout bolestem. Jejich práce a pohyb není vyvážený.

Asi vám vystanou na mysli naše i světové bubenické špičky se shrbeným sedem a říkáte si, jak perfektně hrají. Je to pravda, protože se v tom sedu tak naučili hrát. Tady je ale nutno oddělit jejich talent od držení těla.  Nezapomínejte na mozek a cvičenou opici. A taky nezapomínejte, jak se vám za to odmění tělo v budoucnu. Bylo by zajímavé těch bubenických špiček se zeptat, jaké zdravotní problémy za ta léta hraní mají.

Ale na co je shrbený sed „výborný” je výhřez ploténky. Shrbeným sedem nerovnoměrně zatížíte ploténky a ony se vám potom odmění tím, že „vylezou” a dráždí míchu a nebo nervové kořeny. Výhřez patří mezi nemoci, které pořádně dokáží potrápit fyzicky i psychicky. Jsou to bolesti střílející do nohou i rukou. Bolesti, které vás nenechají vyspat. Bolesti, které pomalu zmizí, aby vás vzápětí srazily do kolen. Vyřadí vás z pracovního procesu na dlouhou dobu s rizikem, že přijdete i o práci. Když vás odoperují, tak většina lidí má stejné bolesti jako před operací. Proto lidem radím aby si chránili co nejvíce ploténky. Z toho všeho tedy vyplývá, že shrbený sed je pro celé tělo zátěží. A ochrana? No přece vzpřímený sed. 

Sed vzpřímený.

Co získám vzpřímeným sedem? Všechny pozitiva pro celé tělo i s vnitřními orgány.Svaly pracují ekonomicky a jsou více relaxovány. Uleví se kompletně celé páteři a hlavně rovnoměrně zatížíme ploténky kterým se tak hodně uleví. Tím minimalizujeme její výhřez.  Uleví se kloubům v celém těle, protože jsou vycentrovány. Je zlepšena vzájemná svalová spolupráce, uleví se šlachám, svalovým úponům atd. Vnitřní orgány zaujmou správnou pozici. Hrudník se uvolní, tím srdce, plíce a ani ty trubky co vedou uvnitř těla nejsou pod tlakem jako při shrbeném sedu. Minimalizují se přenesené bolesti. To jsou bolesti, které mají příčinu úplně někde jinde než se projevují. Prostě vše souvisí se vším. To je důležité vědět.

Teď už je vám asi jasné, že pokud shrbený sed nabízí samá negativa, tak sed a k tomu přičteme i vzpřímený stoj samá pozitiva. A co nám ještě chybí analyzovat? Je to výška sedu. 

Výška sedu.

Tak jako jsme každý originál, tak výška sedu také. Kdybychom to dotáhli až ad absurdum, tak to jsou milimetry nahoru a dolu co nás liší jeden od druhého při sedu za bicíma. Ale o to nejde. Výsledkem je ve většině případů stějně shrbený sed ať už sedíme výše a nebo níže.

Všeobecně se doporučuje sed, kdy jsou stehna vodorovně se zemí, kolena více méně v pravém úhlu. Úhly stehen, tzv. véčko, nám určují pedály. Nohy dle potřeby s patou na zemi a nebo přizvednuté. Ptali jste se někdy sami sebe nebo známého bubeníka, učitele, kamaráda proč se  takto sedí ? Troufám si říci, že přímočarou odpověď jste asi nedostali. Prostě protože se to tak od pradávna učí a my to  bezmyšlenkovitě  přijímáme a předáváme dál. Nebojte, taky jsem patřil do té řady nevědomých.

Výše popsaný sed, kdy stehna jsou vodorovně se zemí, je hranice pod kterou by jste neměli jít. Čím blíže jsou stehna k tělu, sed v osobním automobilu, sedací soupravě atd., tím více je znemožněno se napřímit v páteři a tím větší je tlak na ploténky. Zkrátka vtip je v tom, že stehno působí jako páka přes pánev na páteř. Sedněte si, napřimte se jak umíte a začněte jednu nohu krčit k hrudníku. V určitém úhlu se vám záda s pánví začnou ohýbat dozadu. Z toho vyplývá, že čím nižší sed tím hůře se udržíte napřímení. Ono když si to zkusíte na chvíli, tak to půjde, ale nezapomínejte, že nejde o chvilku, ale o desítky minut vydržet v napřímení. Hrajete koncerty, zábavy a hlavně trénujete! To už je těžší se udržet!

Takže, kdyby jste byli úředníky, tak výše popsaný sed bych vám s čistým svědomím doporučil.Ale asi tušíte co teď přijde. Ano, jedno velké ALE!

Jaký je rozdíl mezi bubeníkem a úředníkem i přesto, že mají stejný a správný sed? Bubeník je v pohybu! Neustále pracuje nohama a rukama a to se přenáší na tělo, na páteř a ploténky. Musí udržet rovnováhu. Proto je pro bubeníka daleko těžší udržet se v popsané pozici. Rychleji podlehne shrbenému sedu. Potom si na to tak zvykne a už tak sedá. Pravdou je to, že jsem vyděl pár bubeníků, kteří se udrželi vzpřímeně. Nejde o nic jiného než  o trénink.

Takže pokud pustíte stehna pod horizontálu, budete sedět výše, tím vaše nohy v kyčelních kloubech získají větší prostor pro pohyb a snáze udržíte i vzpřímený sed. Z toho plyne, že vyšší sed má na vaše tělo pozitivní účinky.

Bohužel nemohu nikomu poradit, jak vysoko má sednout, protože je to velice individuální věc. Odvíjí se to od vaší tělesné výšky. Já sám využívám tzv. Bruggerův sed, kde maximálně ulevím páteři a ploténkám.

A co má největší vliv na vaše tělo a výšku sedu? Bicí souprava. 

Výška bicí soupravy.

Výška soupravy s výškou sedu jsou navzájem propojené soustavy. Někdo nastaví výšku soupravy jak se mu dle jeho vkusu líbí a k tomu přizpůsobí sed. Jiný zase sedne na židli a přizpůsobí výšku soupravy sedu. Obojí je správné. Ale ani jeden způsob by neměl obtěžovat vaše tělo. Vyšší sed a nízko nastavená souprava provokuje shrbený sed a všechna rizika už napsaná. Nízký sed, ten v toleranci, kdy stehna jsou vodorovně se zemí, a vyšší souprava provokuje možná rovný sed. Ale pokud musíte zvedat ruce vysoko při hře a zvedáte je ve špatném pohybovém stereotypu, přetěžujete šíjové svaly, ramena a ruce. Tím startujete možné bolesti hlavy, spánků, očí, šíje, ramenou. Poslední věcí o které chci hovořit, je stolička. 

Stolička, židlička.

Já sám mám klasickou kulatou, třínohou.  Ale když jsem se začal učit hrát na dvoušlapku, tak jsem hledal jinou, protože mi přestala vyhovovat. Necítil jsem se na ní stabilně.

Vzal jsem kancelářskou židli na kolečkách a dal tak vysoko, co nejvíce šla. Ale bylo to na moji výšku sedu málo. Tak jsem složil pod zadek deku a bylo to akorát. Pravda, to že se mi při trénování občas pootáčela nebylo komfortní, ale dalo se. Kupodivu kolečka mi neujížděla, ale na zábavě nebo na koncertu bych na ní hrát nechtěl. Bál bych se, že při větším pohybu bych odjel bůhví kam.

Zkrátka dle informací, které jsem načerpal, je ideální asi takováto stolička: sedák tak veliký, aby se na něj naše vznešená pozadí pohodlně usadila celá. Zadek by neměl přetékat přes okraje. Sedák by měl být rovný, ne prohloubený /navozuje tak shrbený sed/. Přední okraj zaoblený. Ideální by bylo, kdyby  stolička byla pětiramenná a to kvůli stabilitě. Tříramenná ji zajišťuje minimálně. Tím nechci říci, že se na ni nedá hrát. Člověk si zvykne i na smrt.

 

Milé bubenice, bubeníci a kolegové z jiných hudebních oborů, kde využíváte sed. Pokud jste vydrželi až do teď, tak nezbývá nic jiného než to vše spojit dohromady. Tak hurá do toho! 

„Ideální” sed a to nejen za bicíma.

Stolička nastavená tak vysoko, aby vaše kyčelní klouby byly výš než kolenní. Stehna jsou do véčka dle pedálů. Bérce více méně kolmo k zemi. Mohou být i předsunuty, to není chyba. Páteř vzpřímená. Souprava nastavená tak, aby neprovokovala shrbený sed.   

Několik fotografií s popise správného posedu a několik cvičení, jak se udržet v kondici najdete ZDE 

Závěr.

Doufám, že se mi aspoň trochu povedlo vám osvětlit problematiku sedu. Hlavně jde o to, že snad po těchto informacích budete vědět co s tělem děláte a jak na něj působíte, když sedíte rovně a nebo shrbeně. Ještě jedna důležitá věc. Tělo je určeno k pohybu! To znamená, že neseďte vzpřímeně za každou cenu. Tělo nemá moc rádo statickou zátěž. V mozku vám sepne čidlo, které vám oznámí, že už  ho rovný sed nebaví. Nebojte a klidně se shrbte. Čidlo sepne i ve shrbeném sedu že už toho máte dost. Tak se zase narovnejte. Pokud je to možné, snažte se své tělo poslouchat co říká. Cílem by mělo být preferovat rovný sed proti shrbenému už ze zmíněných důvodů. Ještě jedna rada závěrem. Ono se to všechno hezky čte, ale pokud máte možnost najděte si ve svém okolí fyzioterapeuta, který by vám ukázal a navedl vás do vzpřímeného sedu. Je lepší, když vás někdo zpočátku ohlídá. 

Takže vám přeji hodně zdraví, pevné nervy při tréninku, zadky bez mozolů, ale hlavně hodně radosti ze hry na ty naše bicí nástroje.

 

Zdraví vás fyzioterapeut Václav Krejčík