Světoví bubeníci - Simon Phillips
S i m o n P H I LL I P S
Anglickábubenická megastar Simon Phillips to má v paži všecko. Od jazzu po rock tonahrával a sjezdil turné s těmitodovedy: Jeff Beck, Stanley Clarke, Jack Bruce, Big Country, Roxy Music, TheWho, Mick Jagger, Tears For Fears, Los Lobotomys. Pracoval i pro Judas Priest,Nazareth, Whitesnake, nebo pro Mika Oldfielda.
Byl byblázen, aby svůj multitalent věnoval pouze jedné kapele, ale přesto to v roce1993 udělal. Jenže tou kapelou jsou TOTO a Simonův předchůdce byl bubenický gigant JeffPorcaro - dej mu Pán Bůh lehkou zem....(zemřel 5.8.1992 na otravu pesticidy,ošetřoval trávník na své zahradě) Anglii dal Phillips vale a přestěhoval se dohlavního města zábavy, Los Angeles.
Ve své osobnídiskografii – Protocol – 1988 (tady nahrál všechny party sám) Force Majere –1992, Symbiosis – 1995, Another Lifetime– 1997, Out Of The Blue – 1999 a VantagePoint – 2000 s Jeftem Babbkem pokrýváširoký záběr hudby od groovového Protokolu, přes rockovější Another Lifetime pojazzové Out Of The Blue. Na konci tohoto článku jsem pak přidal kompletnídiskografii převzatou z oficiální stránky skupiny TOTO seřazenou podleabecedy interpretů, pro které Simon natáčel a jak se jistě sami přesvědčíte jeto poutavé čtení.
Mimo nahrávánístovek písní a skladeb sjíždí světová turné se skupinou TOTO, předtím bylchvíli nemocen, nekonečné cestování a spousta práce si vybralo svoji daň...V loňském roce oslavil padesátiny, ale my máme k dispozici přepisjeho staršího rozhovoru, který poskytl zahraničním novinářům už před dlouhými12-ti lety:
"Vždyckyjsem chtěl bydlet v Americe, protože hodně lidí, s jejichž hudbou jsemvyrůstal, bylo odsud. Count Basie, Stan Kenton, Don Ellis, bubeníci Gene Krupa,Buddy Rich, Louie Bellson. Takže příchodem sem se mi vlastně splnil sen.Konkrétně jsem o tom začal přemýšlet v devadesátém roce, hned po turné s WHO,definitivní rozhodnutí přišlo v roce 1991. Zjistil jsem, že moje kariéra sezměnila. Veškerá moje práce zahrnovala neustálé chození na letiště a létání doAmeriky, Japonska i Evropy. Velmi málo jsem pracoval doma v Anglii, skoro žádnénahrávání."
Simonovastudiová kariéra explodovala v sedmdesátých letech, kdy se stále ještě jakoteenager podílel na spoustě projektů. Všichni se ptali, kdo že je ten mladík stěmi neuvěřitelnými party a úžasnýma nohama. Legenda rostla a po úspěšnýchprojektech a šňůrách s Jackem Brucem, Jeffem Beckem a Stanley Clarkem se zdobrého britského muzikanta stala světová třída. Ale jak tak kariéra rostla,všichni umělci a producenti se domnívali, že Simon musí být zrovna někde vesvětě, jezdí turné a točí desky. Fakt je, že většinou tomu tak bylo. Navíczačala éra, kdy producenti dávali přednost mačkačům knoflíků před bubeníky. Fujtajbl..... Zkrátka - v osmdesátých letech práce drsně ubylo. Takže to Simonřešil výstavbou vlastního studia, aby zvětšil své možnosti. Vydělal si dobřeplacenými projekty, např. s Pete Townshendem a jeho bandem Deep End a jinými.Studio si brzy vysloužilo přezdívku "Bílý dům" a většina tehdejšíSimonovy práce se odehrávala v něm.
"Lidimi volali, že mají hotové nahrávky, ale že by chtěli ještě dotočit živé bicí.Tak jsem je zval k sobě, má souprava tam stála připravena a nazvučena. Začalo knám jezdit dost lidí a někteří tam dělali celé projekty. Třeba Madness, NickKershaw, Bonnie Tyler. Lidé ze všech možných odvětví branže u mě začalinatáčet, protože moje studio bylo fajn venkovské studio. Bylo báječné mít hohned u domu, trávil jsem v něm spoustu času a dost často jsem i zvučil. Jenžejak šel čas, jediným důvodem, držícím mě v Anglii, bylo to místo. Krásný domovse studiem, dvě hodiny od Londýna na venkově, velmi bezpečné. Ale vjednadevadesátém jsme se s manželkou dohodli, že se rozvedeme. A to už jsemvěděl, že nastal čas se pohnout. Tak snadné to ale nebylo, měl jsem v Angliibarák, studio, spoustu rozdělaných projektů. Musel jsem najít ten nejlepší čas,kdy z nich vyskočit. Vyřídit hromadu papírů ohledně pracovních povolení, daní avíz. V říjnu 1992 bylo hotovo. Míchal jsem ještě předtím svoje druhé sólovéalbum Force Majeure (živé) a chystal se natáčet se skotskými Big Country.Nejprve mě ale čekala televizní show pro bohatou německou společnost. Američtía angličtí muzikanti - all stars - hrající na ostrově Ibiza. Po dokončenítěchto projektů jsem byl připraven opustit Anglii. V Ibize to šlo fajn, spíš tobyla taková dovolená s velmi dobrými muzikanty. Byl mezi nimi také zpěvák odTOTO Bobby Kimball. Byli jsme tam 5 dní, abychom zahráli jedinou show! Jenžepřišla tragedie. Nikdy na to nezapomenu, viděl jsem Bobbyho Kimballa jaktelefonuje a ve tváři má divný výraz. Věděl jsem, že se něco stalo. Otočil seke mě a řekl: "Simone, Jeff zemřel". Řekl jsem "co, JeffPorcaro?" "Ano, právě se to dozvídám." Nemohli jsme tomu uvěřita bylo ironií osudu, že jsem u toho zrovna byl s Bobbym, když ta zpráva přišla.O týden později zpátky v Anglii jsem se chystal začít natáčet s Big Countrydesku, která se potom jmenovala Buffalo Skinners. Měl jsem telefon, byl toSteve Lukather, kytarista a kapelník TOTO. Bylo to těsně po pohřbu Jeffa amyslel jsem, že si chce jen tak popovídat, že možná ani neví, že já to už vím.Jenže on mě šokoval nabídkou hrát s nimi místo Jeffa. Přemýšleli co s tím,jestli to rozpustit, nebo vzít někoho jiného a řekli mi, že já připadám v úvahujako jediný koho chtějí. Měli na spadnutí velké turné, tři měsíce po Evropě.Zabukovanou technickou posádku, tři kamiony, tři autobusy, mnoho lidí na tépráci závislých. A hlavně - mnoho již předem vyprodaných dat. Byl jsem opravdušokován, poslední předpokládanou věcí pro mě by byla účast v TOTO. Na druhoustranu jsem byl potěšen a poctěn. Musel jsem si vzít ale pár dní narozmyšlenou, měl jsem stále dost rozdělané práce. Přemýšlet nebylo moc o čem -jenom jak rychle na to. Všechno hrálo s mým rozhodnutím jít do Ameriky. Byl byto skvělý začátek - perfektní kapela s neuvěřitelně talentovanými muzikanty.Takže jsem obvolal všechny lidi, se kterými jsem měl ještě závazky a řekl jim,že je mi líto. Všichni mi řekli ať jdu do toho, že to je skvělá příležitost.Tak jsem zavolal Lukatherovi a domluvili jsme se, že po dokončení Big Countrypřiletím. Měli jsme s TOTO méně než tři týdny na přípravu. Dlouho jsem se naodchod chystal, ale když ten den nadešel, bylo mi všelijak. Vyšel jsem z domuse dvěma kufry a to bylo naposled, co jsem viděl svůj dům, studio a manželku.Těšil jsem se na vše nadcházející, ale zároveň mi bylo taky smutno....."
Muzikantiz kapely TOTO jsou jako bratři. Hrají spolu od dětství a v případě Jeffa a Mikabylo bratrství skutečné. Jejich muzika je zkrátka na hlubokém společnémpřátelství založena, takže asi bylo velmi těžké se nad ztrátu Jeffa povznést.
"Kdyžjsem přistál v L.A., všichni jsme se sešli na večeři. Bylo to těžké, jenom pártýdnů po Jeffově smrti byli všichni ještě plni bolesti. Ale Steve Lukather,přestože na tom byl sám stejně, dal věci do pohybu. Začli jsme zkoušet Hydru abylo to fantastické. Nemohl jsem tomu uvěřit, jak dobře byli ti tři sehraní ajak to šlapalo. Měli obrovský smysl pro přesnost. Jim se to taky líbilo,otočili se na mě a říkali, že to bude fungovat. Že to zní totálně jinak, ale žeto zní dobře a že to hraje. Věci šly potom rychle, vzniknul nový zvuk kapely avšichni byli kolem toho příjemně vzrušení. Nakonec mi nabídli, abych s nimizůstal napořád. Měl jsem z toho opravdu radost. Ohledně TOTO je jednonedorozumění. Všichni si myslí, že je to kapela studiových muzikantů, kteří sesházejí občas. Blbost, je to opravdová kapela v každém smyslu a chovali se kemě ne jenom jako ke členu kapely, ale jako ke členu rodiny. Následovat Jeffa vjeho stopách je opravdu čest. Byl jsem jeho fanoušek už od prvních nahrávekSteely Dan. Vždycky to byl velmi vyzrálý hráč, od samého začátku. V některýchsměrech se stále cítím ve srovnání s jeho způsobem hry jako mladý "rámusák".Samozřejmě hraju po svém, ale některé věci, jako třeba Rosanna, musí mítzachovaný původní feeling. Ale moje výplně a breaky jsou moje výplně a breaky.Trochu problém byl s tempy. Odklepal jsem třeba tempo, ale zastavili mě ařekli, že toto je tempo na albu, živě že to hrají rychleji. Některé části věcí,hraných již dlouho, se změnily. A největší rozdíl pro ně byl můj zvuk. Jeff měltakřka studiový, kontrolovaný zvuk, zatímco můj zvuk je otevřený apřeznívající. Moje bubny jsou průrazné, ladím je výš a vůbec je netlumím, mámobě blány na všem. Jsou velmi dynamické, hlasité a mají větší projekci.Specielně oba velké bubny. Práce s Toto mi už teď dala moc, hraní s takovýmitalenty, kteří spolu hrají tak dlouho, se nevyrovná nic. Hrál jsem s různými skvělýmimuzikanty, ale tohle je skvělá kapela, která je už dlouho pohromadě. Mám dojem,že i já jsem je v něčem ovlivnil. Určitě se zlepšili v reakci na ty divnýpolyrytmický srágory, který tak rád hraju... Naučili se u toho relaxovat azůstat přitom soustředěni, když z toho vyskočím. A někdy vyskočím dostdaleko...Je to potom náročné to udržet. Jednou při koncertě Steve cítil, žejsem při breaku zašel moc daleko a potom mi to řekl. Měl dojem, že jsem udělalchybu a chtěl se vsadit o sto babek. Říkal jsem mu ať se raději nesází, alenedal si říct. Zkontrolovali jsme tedy nahrávku z koncertu a ukázalo se, žechybu udělal David Paich. Můj break byl v pořádku. Chtěl jsem po Stevovi svýchsto babek a David za všeobecného smíchu rychle opustil místnost."
Na novédesce Toto má Simon tři tituly. A deska je to velmi jednoduchá, vše jepodřízeno písním. Se Simonem za bicími by člověk čekal, že se kapela vrátí kesvým začátkům, kdy trochu koketovala s fůzí.
"Hodněhraní na té desce je velmi jednoduché, vše je zaměřeno jen a jen na skladby.Velkou radost mám z těch svých tří písní. V Toto to funguje tak, že na desku sedostanou formou soutěže nejlepší věci. Třem na kterých jsem spolupracoval se topovedlo a jsem na to hrdý, protože uspět v konkurenci Steve Lukathera a DavidaPaiche je něco! Patří k nejlepším v branži, i Mike Porcaro je výborný. Hodně setoho lze od nich na tomto poli naučit. Se zvukem alba problémy nebyly,produkoval to Elliot Scheiner (např. Aja a Gaucho od Steely Dan!!!) a zvuk mýchbubnů si zamiloval. Chtěl přirozený, věrný zvuk a tak to taky dopadlo. Bubnyzní z desky přesně tak, jak je člověk slyší, když sedí těsně před nimi."
A to jsmese už dostali k věci, která bubeníky zajímá nejvíc. Bubny a činely. Phillips jeo to zajímavější, že s nahráváním bicích má obrovské zkušenosti z obou stran -přímo od nich, i z režie. Jenže Anglie a Amerika jsou ve způsobu natáčení iuzpůsobení studia dva zcela odlišné pojmy a s tím se musel vyrovnat, chtěl-lisi svůj patentní zvuk uchovat.
"Největšírozdíl je v samotných místnostech, kde se natáčí. Jsou velmi rozdílné. V Angliijsou živé a otevřený zvuk mé soupravy v nich opravdu fungoval. Zatímco vAmerice místnosti zní mrtvě. Zvuk může být fajn, ale vše je uzpůsobeno pro jinýtyp zvuku. Je to tlumené a zdušené. Také mě překvapilo, jak ošuntěle a stařezde studia uvnitř vypadají. Ale lidé vědí jak se místnosti chovají a jak zní avybavení je vhodně zvoleno přesně podle toho,"na míru". Moje soupravazde při různých natáčecích příležitostech nebyla přijata vždy s nadšením,protože její otevřený zvuk se prostě s mrtvě znějícím studiem nesnesl. Zvukařijsou tu zvyklí na daleko sušší zvuky, které potom manipulují pomocí efektů.Moje souprava pracuje jako jeden nástroj, vše dohromady tvoří můj zvuk.Naštěstí jsem většinou pracoval s lidmi s dobrým přístupem ke změnám a ochotnýmna zvuku pracovat. Snažím se aby souprava zněla v dané místnosti co nejlépeakusticky a potom je nechám dělat jejich práci. Dalo trochu úsilí se v novýchpodmínkách adaptovat, ale na druhou stranu je to obrovské přijít do studia nanatáčení (jakmile se "prořízlo", že je Simon v L.A., začaly zvonittelefony) a zjistit, že budu pracovat s některými vynikajícími muzikanty, neboproducenty a zvukaři, které jsem vždy obdivoval. A také mám speciální zájempozorovat při práci zvukaře, jak a co dělají, protože sám to dělám již skorodvacetpět let a sledovat teď zdejší přístupy a postupy je obrovskou inspirací.Moje matka měla dva magnetofony Revox, nějaké zesilovače a dva mikrofony. Začaljsem si s tím hrát ve čtyřech letech. V devíti jsem si začal natáčet bubny, byljsem vynalézavý. Propojil jsem to všechno s tape decky a natáčení mě zcelafascinovalo. V sedmdesátých letech jsem začal sem tam natáčet s kapelama postudiích a začal jsem sbírat zkušenosti. Co a jak ozvučit, jaké mikrofony akam. Sledoval jsem zvukaře při práci a kladl jim otázky. Opravdu odpovědnáosoba, která mě uvedla do světa profesionálního natáčení, je Mike Oldfield.Dělal jsem s ním na desce Crisis a hodně jsem se od něj naučil. Tam bylypočátky mé produkce. Nahrávání bubnů mě naučilo o samotném nástroji mnoho.Naučil jsem se jak bubny stavět, to je velmi důležité. Činely umisťuji dostvysoko, aby nelezly do bubnových mikrofonů. Konkrétně do tomtomových. Naučil jsemse jak správně do bubnů uhodit, jaké vybírat nástroje. Všechno na základězkušeností s nahráváním. Hi hatku mám hodně nízko hned vedle virblu, abych mohlhrát levou rukou na ride činel. (Phillips je sice pravák, ale v osmdesátiprocentech "vede" levou rukou). Abych předešel problému kdy hihatkaleze do bubínkového mikrofonu, vybírám si na ni vhodné činely. Dobře znějící,ale méně hlasité. Činely si vybírám velmi pečlivě, aby byly dynamické a dobřevyvážené. Hledám modely, které po úderu explodují, ale nezní příliš dlouho. Imoje největší činely jsou většinou lehčí modely. Přemýšlím o své soupravě jakoo jednom kompletním nástroji. Jsou tam jednotlivé komponenty, ale všechnydohromady tvoří jeden nástroj a ovlivňují jeho celkový zvuk. Když bych některékomponenty dal pryč, bylo by to jako dát pryč některé klávesy z piána. Důležitýfaktor ve zvuku je rovnováha, vybalancovaný poměr mezi zvuky. Když je soupravatakto vybalancována, dá se úspěšně nahrát dvěma mikrofony. To jsem většinoudělal pro demo nahrávky.
Zvukovárovnováha je hlavní důvod, proč hraji na bubny TAMA, respektive na jejichsesterské STARCLASSIC. Hrál jsem na všechno možné a některé firmy mají opravdudobré nástroje, hlavně velké a malé bubny, ale vždycky jsem zjistil, že tomyTama jsou perfektní. Mají větší projekci. Jejich silný zvuk je činí snadnohratelnými a to pomáhá při vybalancování celkového zvuku. Oba moje velké bubnymají obě blány, hrací jsou trochu utlumené a uvnitř jsou stabilně zabudovanémikrofony. Šlapky mám dost volné, nechci žádné zbytečné pnutí v mýchnohách."
NaSimonově sólové desce Symbiosis je zřetelný latinský vliv - něco, co dříve odPhillipse slyšet nebylo. Velmi tomu také napomáhá přítomnost Sheily E apercusisty od Toto Chrise Trujilla.
"VL.A. je spousta latinské muziky. Když jsem nebyl pryč s Toto, nebo s LosLobotomys (vedlejší projekt "k vyřádění", kde hraje s Lukatherem.Kapela byla založena před dlouhým časem a existuje vzácné album, na kterémhraje Jeff Porcaro společně s Vinnie Colaiutou!), šel jsem se dívat na bezvadnélatinské kapely do klubů. V Baked Potato jsem chodil na Cecilia Noel & TheWild Clams, velmi se mi to líbilo. Výborně s nimi hraje Tris Imboden(všestranný bubeník, nyní působící již dlouho v kapele Chicago) a když je změsta pryč, zvou si hosty. Pozvali mě taky,
hrál jsems nimi dva koncerty. Byla to legrace ! Patnáctičlenná kapela s dechy, Sheila Ea Michito na percussion a já jsem tam dělal ty svoje hovadiny... Fakt bezvazkušenost."
Kdyždojde na techniku, Phillips je bezesporu považován za jednoho z nejlépevybavených bubeníků. Jeho nezávislost, hra na dva šlapáky a úžasná rychlost sníž sjíždí soupravu je obdivuhodná. Především se ale prosazuje s nevysychajícíkreativitou, kdy do hry dokáže zakomponovat velmi unikátní vzorce. Co se týčenezávislosti, doporučuje hrát beglajt střídavě oběma rukama. Pro vývin nohoudoporučuje cvičit jimi to, co se normálně cvičí rukama a nehrát pořád jenomnahlas, naučit se hrát na ně lehce. Také nohama se snaží hrát obráceně, kdylevá noha vede. Techniku rukou doporučuje Simon pilovat na různých povrchách -na tvrdých i měkkých, což vede k používání různého svalstva, neboť každý povrchjinak odráží a paličky tak vyžadují rozdílnou kontrolu. Simonova obrovskáreputace technicky úžasného hráče ale může vést i k enormnímu tlaku, kterému jevystaven. Mnoho hudebníků takový tlak neuneslo a pod dojmem, že obecenstvo odnich vždy očekává něco "nej" se zhroutilo. Někteří odešli navždy....
"Tlakbýval veliký, hlavně zpočátku, když jsem hrál se Stanley Clarkem, nebo JeffemBeckem. Týkalo se to hlavně muziky zvané fúze, která vyžadovala techniku a kdyjsem noc co noc sóloval. Cítil jsem, že musím vždy předvést něco technickyvelmi náročného. A to není zrovna vyzrálé uvažování. Teď s Toto sóluji také,ale ten tlak již necítím. Necítím již potřebu hrát samé technicky neuvěřitelnékousky, někdy se snažím udržet věci velmi jednoduchými, jindy jim dám zcelarozdílné pojetí. Je to věc sebejistoty, kterou si musíte umět vybudovat. Kromětoho, po všech těch chybách, které jsem na pódiích udělal, naučil jsem senebrat to moc vážně. Udělal jsem pár chyb před pěkně velkým publikem... Chce toudržet si ohledně toho humor a říci : "Hej, koneckonců, jsem jenčlověk..."
Ovlivnitse dá Simon lecčím a poslouchá vše možné, ale nejvíce se dá říci bubeníkyjazzové. Také fusion mistry Cobhama a Whitea (Lennyho).
Nabubnech používá blány Remo - na snare -CS s dotem vespod , Clear Ambassador natomech, nahoře i vespod. Vespod občas mění na Diplomat. Na velkých bubnech máobě blány Clear Ambassador, stejné má i na octobanech. Na gong bubnu má blánuTimpani.
Mikrofony,které Simon používá k ozvučení:
AKG D12 vobou velkých bubnech, Shure SM 57 na malém bubnu, Shure SM 98A na tomech, EVN/D408 v oktobanech, BEYER M88 v gong bubnu, Shure SM 89 na hi hat a činely(jen živě).
Paličkypoužívá PRO MARK, model Simon Phillips, hikorové s dřevěnými konci.
Mechanikaje TAMA, včetně obou pedálů. Ty mají převod ne řetězem, ale plastovými pásky.Dřív používal šlapky Flexi-Flyer, které tento pásek měly, nyní má modifikované(s pásky) Iron Cobry. Připadají mu lehčeji chodící a tišší, než řetězové. Procelou soupravu používá rack Tama Power Tower vlastní úpravy.
Diskografie Simona Phillipse :