Jaké je to být členem předkapely Dream Theater ?

Pavel Valdman - jako člen předkapely Dream Theater na koncertě v Tel Avivu

Pavel v rámci naší komunikce nám před odjezdem na tento koncert slíbil, že napíše pár řádek přímo z prostředí koncertu, a protože Pavel umí dodržet slovo, přečtěte si o tom, " jaké to je být členem předkapely Dream Theater ":

V den "D" 19. července 2011 jsme dorazili kolem třetí hodiny do haly v areálu výstaviště Exhibition Grounds v Tel Avivu. Tam už bylo postavené pódium kompletně se zvukem a nástroji, pódiu jasně dominovala souprava Mike Manginiho. Technici Dream Theater dělali zvukovku něco kolem hodiny, samotní DT pak cca.40 min. Poté jsme mohli na pódium my a měli jsme 60 min pro sebe. Díky tomu, že kytaristi používali různá ladění a 7-mi strunné kytary jsme měli na pódiu 14 kytar. Naši technici měli opravdu co dělat, aby vše rychle připravili. Já jsem měl k dispozici soupravu Pearl Masters Maple  22, 10, 12, 14, 16, kterou pro mě připravil místní dealer Pearl. Ze států jsem si vezl činely, 14" Dimension Power hi hat na tenhle kousek nedám dopustit, mám ji už 6 let, bohužel už se nevyrábí... Dále 18" Signature Power Crash, 19" 2002 Power Crash, 20" Signature Power Crash, 22" Signature Power Ride, které mi na tento koncert poskytla firma Paiste, jejíž jsem firemní hráč. Všichni jsme používali in-ear odposlech. Skvělé bylo, že nám se zvukem a vším potřebným pomáhal i tým Dream Theater, takže jsme vše postavili a připravili velmi rychle. Po hodině zvukovky začali do haly pouštět lidi, hodinu na to ve 20 hodin jsme pomalu vyrazili do backstage a čekali na pokyn manažera DT, že můžeme na pódium.

Ve chvíli, kdy jsem si sedl za bicí jsem před sebou viděl téměř 8 000 lidí, kteři řvali a vítali nás. Poté zhasla světla, spustilo se intro a našich 40 minut začalo. Po první písničce jsem se až divil, jak vřele nás publikum přijalo. Očekával jsem, že budou chladní a ostýchaví, čekající na Dream Theater, ale oni si vyloženě chtěli užít celý večer, skandovali a aplaudovali, jako bychom byli headliners. Po takovéto reakci jsme se jim snažili dát vše, co v nás bylo a oni to hned vraceli zpět. Myslim, že pro mě i celou kapelu to bylo 40 minut, které si budeme hodně dlouho pamatovat. Po setu, jsme vyklidili podium - světla zhasla a za necelých 15 minut na to, jsem viděl, jak přicházejí Dream Theater. Mike Mangini se předtím, než vyšel na pódium za mnou stavil a řekl mi, že náš koncert pozoroval a že to bylo skvělé, po takovýchto slovech jsem byl i já nadmíru spokojen.

  

A TEĎ NĚCO PRO NÁS BUBENÍKY!!!

Teď už můžeme plně rozjet to naše bubenický povídání. Díky tomu, že Mike byl mým učitelem na Berklee, dovolil mi být na jeho zvukovce a zkoumat tam jeho bubny od A do Z. Hodně jsem s ním mluvil a to dokonce i jednou v průběhu koncertu, když John a Jordan měli sólo. Soupravou, kterou teď používá je Pearl Masterworks, ta se skládá z 18-ti bubnů a 18-ti činelů, všechny Zildjian. Mike mi později říkal, že soupravy má v Evropě dvě, protože by je časově nestačili přepravit a postavit - mezi koncerty DT je totiž obvykle jen jeden volný den. Tudíž zatím co on hraje na pódiu, kamión s druhou soupravou a dalším vybavením je na cestě do dalšího města, kde hrajou příští koncert. Když jsem se ho ptal, jak dlouho mu trvalo, než vymyslel rozestavění a skladbu soupravy, řekl, že na tom strávil více jak měsíc a i potom ještě stále něco měnil a doplňoval. Soupravu mu staví 2 technici a trvá jim to prý v průměru okolo hodiny. Na tomech Mike používá REMO Pinstripe a na snare REMO Emperor X,  má 4 kopáky 24x14", 2 x 22x18" a 18x16" (zleva do prava). Na dvou před sebou používá Pearl Demon Drive s plastovými beatry, na ostatní má vedenou dvojšlapku Pearl Eliminator a používá červenou vačku. Myslel jsem si, že kopáky po stranách jsou spíše na efekt, ale na 18-tku odehrál téměř celou jednu písničku a na 24-ku část přídavku. Dále používá celkem 4 Hi HATS, dvě má na kabelu a dvě zavřené. Měl bych podotknout, že Mike nemá problém hrát levou stranou těla to samé, co pravou a co víc kabelové HI HAT má dané křížem, což znamená, že když chce otevřít levou HI HAT, musí zvednout pravou nohu. To mi celkem vyrazilo dech. Stál jsem při koncertě tak 3 metry za ním a mohl tak vidět, jak automaticky střídá strany rukama a přitom nohy v opačném gardu, aniž by to člověk poznal na jeho feelu. Dost často využíval svých rychlých rukou a proto kopíroval 16-tiny v nohách jednou rukou na HI HAT a to klidně dýl, jak 4 takty (což není sakra málo!).
Po koncertě, který trval něco kolem 90-ti minut bylo na Mikovi vidět, že si to velmi užívá a že toto je i jeho splněný sen. Bavili jsme se a Mike říkal, že je šťastný, že může být poprvé v kapele, kde hraje doopravdy to, co chce.  Říkal, že věci, které natočil Portnoy, kopíruje do noty, jelikož si ho jako bubeníka velice váží a také hlavně proto, že většina fanoušků DT zná jeho party do puntíku a chtějí je slyšet i nadále. Potom jsme take mluvili o nové desce, Mike říkal, že místy používá Portnoyův rukopis, protože nechce mít zcela odlišný styl a že se prý máme na co těšit. Já osobně jsem si koncert užil a z jeho hraní si odnesl velkou inspiraci a myslím, že bubeníci v Čechách, kteří ho viděli minulý pátek na Benátské noci určitě také! Zdraví Vás Pavel Valdman a Mike Mangini.

8.8.2011