Kontakt |
|
Měna / EUR | Košík 0

Čo robí.......... Luboš Hnát ?

 Čo nového u mňa? Tož, volačo.

Především jsem byl konečně po letitých problémech se šlachami vloni na operaci. Paní doktorce Fialové z Ústavu chirurgie ruky ve Vysokém nad Jizerou jsem velmi vděčnej a vřele to tam doporučuji každému, kdo má podobné problémy. Nemohl jsem dost dlouho hrát, tak jsme to se ženou vyřešili šestitýdenním velmi dobrodružným čundrem po Africe. Projeli jsme Keňu, Ugandu, Tanzánii a Zanzibar a zároveň tak oslavili třicet let spolu. Cestou tam a zpět zastávky v Qataru. Byl to nářez a letos jsme z nostalgie zdrhli alespoň na chvíli do Maroka. Tam jsem si čirou náhodou na ulici „zajamoval“ s místní muslimskou mládeží na darbuku, byla to legrace a pohoda. Já na darbuku samozřejmě neumím vůbec hrát správnou technikou, tak se mi určitě i trochu smáli.


 

Ruka se mezitím pochlapila, ještě mě v budoucnu čeká druhá. Hrát můžu, čemuž jsem nesmírně rád, ale zlobí to, vzniknul tam za léta ulevování si špatnej návyk a chci to řešit s nějakým dobrým učitelem – třeba Martinem Vajglem. Ale to už si říkám já lenoch asi půl roku.  

Jinak je nové taky album, které jsem točil s Bluesberry, teď se to nalézá ve stádiu míchání. Bude se to jmenovat Blues je třeba a je to taková řekl bych docela příjemná záležitost od starších pánů s mladickým zápalem. Kapela se teď v posledních dvou letech stabilizovala v pohodový sestavě s výborným (a mladým!J ) Markem Šmausem na kytaru. A já mám radost, že tam nejsem ve čtyřiapadesáti nejstarší trubka. Petarovi je myslím tak o dvacet víc, i když nevypadá… V té spojitosti jsem si vzpomněl na ne zrovna nový, ale díky Ivovi Honajzerovi (Ivošu, znovu velký dík!!) zkompletovaný bubínek Super Ludwig (dnes SuperSensitive) 6,5 x 14“, který jsem k natáčení použil vedle dřeváku DW. Je to ten – jak říká Ivo – „svatý grál“ z období mezi 1961 – 1963, bez sériového čísla, litá mosaz s chromem na povrchu, dost velká vzácnost. A jak mi psali lidi od Ludwiga, které jsem kvůli mechanismu struníku kontaktoval, v této verzi opravdu velká vzácnost. Z nahrávek zní výborně a doufám že to míchačka nezmění.


 

  

No a jsme u toho - letitá vášeň sbírání vintage bubnů mě před časem opustila a nechal jsem si opravdu jen to, na co alespoň občas hraju. Například příjemnou soupravičku Ludwig ze sedmdesátých let, shodou okolností též od Iva, vyšmelil jsem ji za Rogers Holiday, která teď trůní v Opavě. Byly to výborný bubny, ale nelituji, byly těžké… krom toho mi zbyly ještě jedny starý Rogersy, taky výborná souprava, naprostá klasika. Ty mám ve zkušebně, kde se teď snažím přimět k poslušnosti tu ruku.


 

 

S Jirkou Bílým, v jehož Bandu taky hraju, pomalu připravujeme nové věci a plán je jít ještě tento rok do studia. Taky s Jirkou chystáme bigbít, ale vše je zatím pouze na rýsovacím prkně.

Největší radost mám letos z nejčerstvější novinky, totiž z comebacku bláznivý party LADY I, dříve Lady I & The Bluesbirds. Kytarista Špágr přežil raka, pral se s tím přes tři roky a kapela mezitím chcípla. Koncertem v Pardubicích jsme slavili jeho návrat a zároveň dvacet let jeho spolupráce se zpěvačkou a foukačkářkou Ivanou „Eržikou“ Novotnou. No a ten koncert se tak povedl a tak nás to nakoplo, že jsme se spontánně rozhodli pokračovat. Nás čtyři vždycky strašně bavilo spolu hrát, jsme ta „stejná vlna“, rádi blbnem a spolu se vždycky vyblbnem. Nepřekáží ani to, že Špágr je v Přelouči, Erža v Chomutově, Míra Vorlíček v Mostě a já v Praze. Nevím jestli se nám podaří znovu jezdit po evropskejch klubech a festivalech, ale i kdybychom hráli jenom občas, stojí to za to. Před pár dny jsme vykopávali v Praze Duke Robillardovi a povedlo se to, přestože jsme byli po tý strašný pauze dost nervózní. Já osobně jako prvnička! Ale motor naskočil, jako s touhle partou vždycky. Zatím ani nemáme pořádný webovky, pouze profil na myspace – www.myspace.com/ladyithebb.


 



 



 



Nedávno jsem točil s malou partou Jirky Bílého do rádia pár písniček na percussion a tak se mi to zalíbilo, že jsem se rozhodnul tomu věnovat víc. Tak uvidím zda se mi podaří překonat vrozenou lenost… Že by?!

 

Jinak se chystáme se ženou zase na cesty, ještě nevíme kam, ale určitě ne žádná západní „civilizace“ – té máme po krk. Vloni jsme stihli ještě Turecko a Istanbul. Pohoda!

 

No a co ještě nového doma? Jaro je asi definitivně tady, protože náš kocour a kočka začali nosit domů z Petřína klíšťata…

A zrovna včera jsem si zahrál se starými kamarády – Intimní život Ing.M.B. se zpěváky Fredem Pištěkem - býv. bubeník kapely Šanov – a jeho Romankou Doležalovou. Hrajeme tak jednou, dvakrát za rok a sejít se je vždycky moc fajn. Proto mám konec té včerejší akce jaksi v mlze…

 

Ahoj Luboš Hnát