Tato stránka používá cookies za účelem optimalizace efektivního poskytování služeb. Podmínky pro uchovávání nebo přístup ke cookies je možné nastavit ve vašem prohlížeči.
Gingerovi Bakerovi se v rocku přičítají stejné zásluhy jako Gene Krupovi v jazzu.Jehosólo ve skladbě Toaddnes již nikoho neohromí, ale ve své době ukázalo rockovým bubeníkům, jaký je skutečný potenciál bicí soupravy.Baker přinesl do rocku nespoutanou divokost a v neposlední řadě také africké vlivy, dobře patrné z jeho práce s tom tomy.Dva velké bubny sice nepoužil coby první rocker, ale Keith Moon ho údajně předběhnul pouze proto, že hrál na anglické bubny Premier. Baker tvrdí, že se Moonovi svěřil se svým úmyslem a ten se myšlenky chopil. Tak se stalo, že byl první, protože Baker měl dva velké bubny objednané v Americe u firmy Ludwig a to chvíli trvalo.Moon je měl okamžitě. Každopádně hned zpočátku se oba lišili v jejich použití. Moon je chtěl hlavně proto, aby se prosadil v masivním zvukuThe Whoanaobadva hrál unisono.Patterny začal hrát mnohem později, kdežto Baker ihned.Za hlavní inspiracitohoto počínání označil Louie Bellsona, kterého viděl stepovat za dvěma kopáky s orchestrem Duke Ellingtona. Pro bubnování měl Baker přirozený talent, což jako teenager záhy objevil a bavil své spolužáky bubno-váním do školní lavice.Jednou jimi byl přemluven, aby zasednul za skutečnou soupravu. Ke svému překvapení zjistil, že může okamžitě hrát a že bubnování je pro něj zcela přirozenou záležitostí.Před tím se velmi intenzivně věnoval cyklistice a plánoval profesionální sportovní kariéru. Silné nohy se mu potom hodily a zvuk svých velkých bubnů ovládal jako strojník lokomotivu. K vrcholům sóla v Toad také lokomotivu připomínající hřmící šestnáctiny na velké bubny patřily. Při hře na velké bubny Baker používal levou nohu jako hlavní, vedoucí hlas.Bubny nikdy netlumil a nikdy to nikomu nedovolil, ani ve studiu. Zle se vedlo každému, kdo to po něm chtěl. Měl pověst zlého hocha s excentrickými manýry a zůstávala za ním, hlavně v hotelových pokojích, spoušť.Tyto dovednosti později Moon s Bonhamem a mnoha dalšími dovedli k „dokonalosti“. Po osudném zasednutí za bicí šlo tedy kolo k šípku a mladý Peter Edward „Ginger“ Baker si vyrobil první soupravu z plechovek od sušenek. Po třech měsících hry na plechovky šel dělat konkurz do velmi slušné kapely – a udělal jej. Po letech na to vzpomínal a vyšlo najevo, že konkurz dělal na svých plechovkách. Kapele namluvil, že hraje již léta a jeho perfektní souprava že je momentálně v opravě.Místo tedy dostal a hned běžel domů vytáhnout z matky peníze na dobrou soupravu. Povedlo se a po dalších třech měsících věděl, že tohle je přesně to, co chce dělat. A jenom to. Bylo mu šestnáct a rozhodujícím impulsem bylo dvanáct liber, které si vydělal za týden. Oznámil tedy doma, že odchází z práce a také že odchází z domu. Nikdo mu nevěřil, ale udělal to. První kapely byly jazzové, protože jazzem byl Ginger silně ovlivněn a mezi jeho vzory patřili Art Blakey, Elvin Jones, Baby Dodds, Philly Jo Jones a Max Roach, tedy samí černí jazzmani.Později již podle vlastních slov žádné vzory neměl, alespoň v rocku ne, a žádné rockery nikdy neposlouchal. Počátkem šedesátých let podlehnul, podobně jako mnoho jiných, vlivu rhythm and blues, které se lavinovitě Anglií rozšířilo. Vrhnul se tedy na „bigbít“ a stal se členem kapely Graham Bond Organi-zation, ve které se dočkal prvního obdivu a slávy. V té době také začal užívat heroin, mystikou opředenou drogu amerických jazzmanů padesátých let, označujících ji za příjemný relaxační prostředek.Později hrál Baker ještě souběžně s Alexisem Kornerem s jeho Blues Incorporated.Seznámil se s řadou muzikantů, mezi které patřili i Jack Bruce a Erik Clapton. A právě s nimi založil The Cream.
Zdálo se mu totiž jako dobrý nápad udělat kapelu, která bude mít hit a vydělá „nějaký prachy“. Vyšlo to a hitů bylo dost… Vydrželo to ale jenom krátce.Založena v roce 1966, smetánka zkysla koncem osmašedesátého. Po závratném vzestupu následovaly hádky a poslední šňůra v Americe byla již jen nudná křeč, kdy spolu již nemluvící hudebníci nekomunikovali ani hudebně na pódiu a svým fanouškům připravili neskutečné zklamání.Později Baker prohlásil, že takhle dlouho kapela fungovala jenom proto, že byla úspěšná a vydělávala prašule.Po rozpadu Cream hrál Baker stále ještě s Claptonem v jedné z prvních superskupin Blind Faith. Superskupiny potom přišly velmi do módy.Ani Blind Faith netrvali dlouho a ani oni se nevyhnuli hádkám a tahanicím provázejícím většinou prachy.Baker tedy založil vlastní kapelu,Ginger Baker´s Airforce.Z Blind Faith do ní naverboval pouze Steve Winwooda.A přizval si kamaráda z mokré čtvrti, dalšího bubeníka, jazzmana Phila Seamana.Chvíli putovali po Americe a Evropě, natočili dvě alba, která se prodávala pouze fanouškům Cream, Baker se zdokonalil v užívání drog a kapela vzala brzy opět za své.Ginger poté zběhnul na černý kontinent, kde zakoupil studio a spolupracoval s africkými hudebníky. Když mu docházely peníze, vrátil se do Anglie s jasným cílem – nějaké rychle vydělat. Založil hardrockovou kapelu Baker-Gurvitz Army, která produkovala průhlednou,vykalkulovanou „muziku“. Největší kompromis, jaký Baker udělal. Po dvou albech, na která se pouze prášilo v regálech, ukončil soubor činnost.Baker skočil z muziky rovnou do pola a usmyslel si, že se stane profesionálem tohoto sportu. Nakoupil nějaké koně, byl podveden, ale zkoušel to dál. Čtyři roky vydržel bez bubnů, než založil další kapelu – Energy. Po jejím neúspěchu si oblíbil automobilové rallye. V roce 1980 zasednul za bicí v kapele Atomic Rooster, z níž po šesti měsících odešel do Hawkwind.
Ty opustil po dalších šesti měsících,„znechucen jejich nemuzikanstvím“.Najednou byl bez peněz a bez kapely a navíc s daňovým úřadem v patách. Naložil tedy bubny a přítelkyni do Landroveru a křižoval Evropou, aby zakotvil v Itálii, kde je dodnes.V Itálii získal smlouvu s firmou CGD Records a založil nové trio, které se vzápětí opět rozpadlo. Potom vydal pár sólových desek, kterých se něco prodalo v Americe a zakoupil farmu.Začal pěstovat olivy a tak došlo k přerodu zarputilého rockera v zemědělce.Stále ještě občas hraje, ale již jen sporadicky, sám sebe označuje za farmáře. Zdá se, že konečně došel klidu a je spokojený.Občas něco natočí, v poslední době se objevilo jeho dlouho a dlouho očekávané instruktážní video.Uvidíme, čeho všeho se od Gingera ještě dočkáme, v každém případě je to jeden z nejoriginálnějších rockových bubeníků. Když mu to bylo předhazováno včetně faktu, že ovlivnil celou generaci rockerů, komentoval to lakonicky slovy, že to jen dokazuje, jak nemocný je svět… Bubny používal Baker vždy Ludwig a používá je dodnes, ovšem nyní pouze s dvacetipalcovými velkými bubny. Jednu soupravu má doma v Itálii a jednu uskladněnu v Americe.Stále používá stejný malý buben, velmi starý dřevěný Leedy s rovnými ráfky. Na nich zničil Baker celý háj paliček. I většinu svých původních činelů Zildjian dosud vlastní a používá. Chlast a drogy již ne. Až si někdy budete pochutnávat na italských olivách, vzpomeňte si na starýho Gingera, třeba budou od něj…… a k povídání pár fotek neuškodí:
