Letmá historie - Ludwig

V roce 1964 na přehlídce Eda Sullivana, kde hrála i kapela The Beatles, se rozhodl Ringo Starr použít přední blánu svého basového bubnu s logem výrobce. Prostý nápis "LUDWIG" změnil život chicagského výrobce bubnů navždy. Jenže dávno před tímto datem už byla značka Ludwig v širokém povědomí nejenom v USA, ale na celém světě, protože vyráběli kvalitní a spolehlivé bubny.

Skromné začátky.

V roce 1909 se William F. a Theobald Ludwig, dva synové německých přistěhovalců, rozhodli založit bicí společnost, kterou by pojmenovali Ludwig & Ludwig. William byl profesionální bubeník, který obvykle hrával v cirkuse a v estrádních pořadech, jenže práce nebylo nadbytek a začal tedy pomáhat svému bratrovi tím, že otevřeli bubenickou dílnu a obchod v Chicagu.

Začali navrhovat a vyrábět bicí produkty, počínaje pedálem pro basový buben. Protože obchod konstantně rostl, v roce 1916 přidali do svého katalogu bubny a tympány. Stejně jako mnoho jiných výrobních firem byli na počátku 20-tého století vyzváni k výrobě zboží pro válečné úsilí. V roce 1917 tak Ludwig & Ludwig s armádou podepsali smlouvu na výrobu bubnů, kterým se anglicky říká "rope drums" (jde o tympány/pochodové bubny, které se ladí za pomoci provazů, viz. obrázek).

Tragédie, růst a akvizice

Theobald Ludwig zemřel během epidemie španělské chřipky v roce 1918 a William tak převzal plnou kontrolu nad výrobou i obchodem. Do roku 1923 zaměstnávala továrna 240 lidí a byla největším výrobcem bubnů na světě. Pokračující úspěch společnosti Ludwig & Ludwig se zalíbil velké strojařské společnosti CG Conn, které William svou firmu prodal s podmínkou, že bude nadále řídit výrobu a obchod nyní už bubenické divize velké firmy. Následující období bylo pro bicí společnosti Ludwig & Ludwig neuvěřitelně inovativní, a to jak pro bicí soupravy, tak pro koncertní perkuse. Na trh byl uveden především legendární snare buben „Black Beauty“. Tento mosazný buben byl a dosud je nejoblíbenějším produktem společnosti Ludwig. Měl ručně rytou výzdobu s výběrem smaltovaných barviv. K dispozici byla dokonce i pozlacená varianta známá jako „Triumphal Model“, ale černá byla zdaleka nejoblíbenější.

 

I když byla výroba snare bubnu Black Beauty zastavena někdy ve 30-tých letech, vrátila se do katalogu znovu v 70-tých letech minulého století a nové modely Black Beauty se vyrábějí dodnes a nadále jsou jedněmi z nejvyhledávanějších snare bubnů.

WFL,Leedy & Ludwig a poválečné inovace

Spolupráce mezi Williamem Ludwigem a firmou CG Conn netrvala dlouho, protože William Ludwig odešel a založil vlastní společnost. V roce 1937 se rozhodl koupit tovární budovu a založit společnost WFL Drum Company (CG Conn stále vlastnil název „Ludwig“, takže se pro svůj nový podnik William rozhodl použít své iniciály).

Prvním skvělým inovativním produktem této éry byl pedál basového bubnu „Twin Spring Speed King“. Verze tohoto pedálu, která se objevila v padesátých letech, je v podstatě stejný pedál Speed King, který se vyrábí i dnes - přinejmenším z mechanického hlediska, kdy jsou tlačné pružiny uloženy ve sloupcích pedálu, stejně jako kuličková ložiska, ve kterých se otáčí vahadlový hřídel, který drží palici (beatter) - to spolu tvoří design, který je úspěšný již více než 60 let.

Ludwigův pedál pro basový buben, někdy známý jako Squeak King - pískající král, lze slyšet pískat v některých známých nahrávkách, jako je například skladba kapely Led Zeppelin - Since I ́m Loving You. Nasaďte si sluchátka a pozorně poslouchejte, uslyšíte ho kolem 13-té sekundy a dále pak uslyšíte jeho skřípání celou první část skladby... ZDE

 

Navzdory některým problémům se skřípáním pedálu bubnová společnost WFL pokračovala v činnosti i během druhé světové války. Pracovalo se malou, ale stabilní rychlostí. Když válka skončila, William se vrátil k myšlence vybudovat globální společnost znovu.

V roce 1947 vytvořil Ludwig svůj první poválečný katalog, který na obálce uváděl nejslavnějšího bubeníka na světě - Buddyho Riche.

Na počátku 50. let CG Conn prošla několika změnami, vlastnila v tom čase i značku Leedy a tak ji spojila do jedné Leedy & Ludwig a zanedlouho poté ukončila její provoz a úplně ukončila výrobu bicí nástrojů.

To otevřelo Williamovi a jeho synovi Billovi Jr (s nímž nyní pracoval) dveře ke koupi ochranné známky Ludwig zpět od společnosti Conn, což společnosti umožnilo znovu se vrátit k názvu z jejich rodného jména.

Zrodil se Starr

Trvalý růst tržeb a reputace pokračovala Ludwigovi až do šedesátých let, ale nic je nemohlo připravit na to, co přijde dál. V roce 1964 se v televizi u Eda Sullivana poprvé objevila tehdy málo známá britská kapela s názvem The Beatles, která navždy změnila populární kulturu. Bubeník Ringo Starr se rozhodl hrát na bicí soupravu Black Oyster Pearl od Ludwig a s logem značky Ludwig viditelně nalepeným na 20” basovém bubnu. Později Ringo tvrdil, že k této volbě došlo čistě proto, že miloval povrchovku Black Oyester Pearl, ale vnuk Williama F. Ludwiga má jinou teorii, který říká, že Ringo dal naše logo na přední stranu blány proto, že byl hrdý na to, že hraje na bubny z Ameriky a zejména na bubny Ludwig, které už měly v Británii zvuk a popularitu. Ať už je pravda kdekoli, jedna věc je jistá - navždy to změnilo úspěšnost, ale i finanční stabilitu Ludwigovy společnosti.

Ringo Starr a Beatles tak oslovili publikum přibližně 73 000 000 lidí nyní spojovalo Ludwiga s nejslavnější kapelou, jakou kdy svět poznal a tržby to okamžitě odrážely. Tržby Ludwiga se zdvojnásobily téměř na 13 milionů dolarů téměř přes noc a výroba jela na 3 směny.

Během této doby prodávala Ludwigova bicí společnost nejoblíbenější snare buben na světě „Super Ludwig 400“, který si spolu s několika dalšími konstrukčními změnami změnil název na Ludwig „Supra-Phonic 400“.

V roce 1966 získal Ludwig Musser Mallet Percussion a začal prodávat svou značku jako Total Percussion. Tento krok zahájil desetiletí dominance na lukrativním trhu perkusních škol a po dalších dvacet let byl Ludwig jedním z předních výrobců bicích v Severní Americe.

70. léta a Bonzo

Sedmdesátá léta byla pro bicí společnost, nyní známou jako Ludwig Industries, neuvěřitelně prosperující. Školní trh nadále explodoval a Ludwig byl v čele prodejů této oblasti. Po úspěchu Ringo Starra se soupravou Ludwig následovaly další destíky světově proslulých umělců, kteří hráli a propagovali tak značku Ludwig. Snad nejpozoruhodnějším a nejznámějším z umělců propagujících Ludwigovy bicí byl John Bonham z Led Zeppelin. Jeho preference pro obrovské bicí (používal basový buben 26x14") spolu s jeho neuvěřitelně populárním a inovativním stylem hraní přidali značce Ludwig neocenitelnou důvěryhodnost.

Bonham propagoval rovněž řadu Vistalite vyrobenou z plexiskla, jejíž produkce začala v roce 1972. Jeho jantarově zbarvená verze je do dnešních dnů obrovským symbolem pro bicí soupravy, kdy společně s činely Paiste (včetně symfonického gongu) triufovaly na pódiích, ale i v uznávaném filmu Led Zeppelin The Song Remains the Same.

John Bonham samozřejmě nebyl jediným vlivným bubeníkem Ludwigovy doby. Ve skutečnosti bubeníci napříč mnoha žánry pomohli zviditelnit značku Ludwig a zároveň ukázali, co je s moderní a inovativním bicí výbavou možné.

Dalším propagátorem velkých bubnů, které Ludwig produkoval, byl Mick Fleetwood z Fleetwood Mac. Časopisu Express řekl o své volbě toto: "Mojí další sadou bubnů byla vysněná souprava od Ludwiga." V té době byl Ludwig jedinou společností, která vyráběla vojenské, pochodové basové bubny, takže mnoho londýnských bubeníků tehdy konfigurovalo soupravy tak, aby zahrnovaly větší vojenské vybavení Ludwig, s použitím nadrozměrných tom tomů a basových bubnů.“

Samozřejmě, tehdejší „bubeničtí bohové“ mohli předvést širokou škálu vybavení, které Ludwig vyráběl. Kariéra Neila Peart (Rush), Ginger Bakera (Cream), Alexa Van Halena (Van Halen) i Keitha Moon (The Who) zahrnovala zejména velké soupravy Ludwig i se dvěma kopáky, mnoha tom tomy a floor tomy, které ukázaly, jak je lze použít v progresivní a rockové muzice.

Ale byli tu také minimalisté, kteří pro obraz Ludwiga udělali stejně. V počátcích The Rolling Stones hrál Charlie Watts na soupravu Ludwig, která obsahovala pouze TT 12 x 8 ″ a floor tom 16 x 16″, kopák 22 x 14″ a snare 14 x 5". Toto minimální nastavení od té doby mnohokrát replikovali hráči jako Mitch Mitchell (The Jimi Hendrix Experience), Marky Ramone (The Ramones) a v poslední době Meg White (The White Stripes) a Fab Moretti (The Strokes).

A Move Away from Home

V roce 1981 odešel William F.Ludwig II do důchodu a jméno Ludwig bylo znovu prodáno - tentokrát společnosti The Selmer Company. Tento proces vyvrcholil v obrovské operaci v roce 1984, kdy se firma přestěhovala ze svého domova v Chicagu do Monroe v Severní Karolíně. Toto lze považovat za první krok k modernímu Ludwigu, který dnes známe, protože jeho cílem bylo a je uspokojit bubeníky všech věkových skupin a schopností z celého světa.

Historie trvá už přes 100 let

S ohledem na skromné začátky v prvních letech 20-tého století, kdy firmu založili dva němečtí přístěhovalci, prošel Ludwig mnoha technickými i obchodními změnami. Zatímco vlastnictví společnosti se v průběhu desetiletí změnilo mnohokrát, zůstala definována kvalita, rozsah a inovace výrobků, stejně tak zůstala skupina velkých bubeníků 20-tého století, která jej chválila a podporovala. A ačkoliv se
průmyslová výroba bubnů stala konkurenceschopnějším než kdykoliv předtím, zdá se, že Ludwigova prestižní historie a spolehlivost ho budou i nadále udržovat na předních pozicích. Poskládal Ivo Honajzer

---

I my jsme hrdi na to, že našim obchodem i přes dlouhou nedostupnost těchto nástrojů na trhu v naši vlasti prošlo poměrně slušné množství nástrojů této slavné značky: ZDE