V USA je Rogers mezi americkými výrobci bubnů také často označován jako Caddilac a v sektoru Vintage se pohybuje na přibližně stejné úrovni jako Ludwig, Slingerland nebo Gretsch. 

 

Společnost Rogers Drumhead Company byla založena v roce 1849 Josephem H. Rogersem. Jak název napovídá, jednalo se o výrobu bicích blan, které se v té době vyráběly výhradně ze zvířecí kůže, technologie platů byla tehdy je vzdálená. Svou práci dělali tak dobře, že je ve svých katalozích nabízely i takové značky jako Leedy, Slingerland a Ludwig, které je uváděly, jako prémiovou volbu pro jejich nástroje.

 

 

V 50tých letech minulého století se Rogers Drum Company přestěhovala do Covingtonu v Kalifornii a brzy na to byla firma prodána průmyslníkovi Henrymu Grossmannovi, stalo se tak v roce 1955. Pod jeho vedením se velmi zkušenému obchodnímu týmu podařil průlom bicích Rogers na americký trh. Počátkem 60-tých let se stal firemním hráčem Buddy Rich, který už v té době pařil mezi legendární bubeníky, ten setrval u Rogers až do roku 1967, kdy jej přetáhl na svou stranu Ludwig. Firma se snažila dobýt i evropské trhy a k tomu jim napomáhala jména jako Dave Clarke (Dave Clarke Band) a Pete York (Spencer Davis Group), kteří byly na vzestupu společně s expandující beatovou érou. Expanze do Evropy došla tak daleko, že byly v letech 1961-1967 britské bubny Ajax vybaveny hardwarem Rogers na základě získané licence. Hardware Swiw-o-matic, který byl představený v roce 1960, byl v té době průlomový z hlediska funkčnosti, protože použili držáky s kulovým kloubem, který byl funkční a odolný, samozřejmě ve srovnání s tehdejší nabídkou na trhu a posunul tak firmu mezi ty nejlepší producenty. Např.Charly Watts a Ringo Starr například zavěsili své Gretsch a Ludwig Toms na držáky a stojany Swiwomatic. Mnoho milovníků vintage bicích přísahá na tento hardware i dnes.

 

 

 

Na konci 60-tých let Grossmann prodal Rogers multispolečnosti CBS (California Broadcasting System), která kromě Fenderu (kytary a zesilovače) na trhu s hudebními nástroji prodává i elektrická piana Rhodes. Skutečné důvody prodeje Rogerse CBS zůstávají dodnes v temnotě.

 

 

 

Éra CBS - nebo začátek konce ? 

Po ničivém požáru v areálu společnosti v Covingtonu, při kterém byly zničeny téměř všechny zásoby a sklad, se CBS rozhodla přesunout celou společnost do Daytonu v Ohaju. Ne všichni zaměstnanci byli schopni nebo ochotni se stěhování zúčastnit, což způsobilo, že se vytratily mnohé odborné znalosti.Starší dělníci později mluvili o tom, že duch staré rodiny Rogersových zůstal někde v zadu. Uplynulo několik let a nastalo další stěhování, tentokráte do Fullertonu v Kalifornii, což přineslo další komplikace v logistice. Přesto se Rogers nadále zlepšle pryč. Kromě velkých amerických výrobců se počátkem 70-týchlet stále více prosazovaly na světový trh také japonské bubnové společnosti, které zaplavily trh kvalitními bubny za přijatelné ceny. Docházelo i k případům, že objednané a zaplacené bubny nebyly dodány, výsledné poškození značky bylo značné a strmý pád na sebe nenechal dlouho čekat. Posledním hřebíkem do rakve byla nově představená "Series II". v podstatě základní sada s plastovým hardwarem, trvale poškodila dobrou pověst společnosti. Některé bubny se "rozpadly“ už v obchodech a byly tak neprodejné. Finanční katastrofa byla jen následkem těchto neuvážených činů a rozhodnutí.

 

 

Po debaklu Series II se CBS konečně nabažila Rogerse a v roce 1985 prodala společnost firmě Spitzer Music. Stroje na výrobu hardwaru byly prodány společnosti Newsound. Spitzer prodal skladové zásoby jako náhradní díly. Následně byly prodána i práva ke značce ve smyslu pojmenování, ty v roce 1999 Brook Mays Music Company, ta v Asii vyráběla levné bicí základní úrovňě, které kromě názvu neměly nic společného s tradičním americkým výrobcem.

 

 

V roce 2007 Yamaha hledala levné výrobní zařízení v Číně a koupila jméno Rogers..... tak nějak jsem doufal, že značka vstane z mrtvých, ale to se nestalo hrdé logo Rogers se objevilo na bubnech, které snad nestojí ani za psané slovo......

 

 

Konstrukce korpusů: 

1962-1967 Rogers používal křížem lepený americký tvrdý javor se zpevňujícími prstenci 

Od roku 1970: křížově lepené třívrstvé javorové korpusy se zpevňujícími prstenci

Od roku 1976: 5-ti vrstvé javorové korpusy se zpevňujícími prstenci. (série Big R)

 

             Samostatnou zmínku si rozhodně zaslouží snare Rogers Dyna-Sonic

 

Bubínek ROGERS Dynasonic se začal vyrábět v roce 1962, hned od začátku byl vyráběn s dřevěným i mosazným korpusem v hloubkách 5" i 6,5" (říká se, že prvních 200-350 kusů bylo vyrobeno z korpusů vyrobených pro firmu Gretsch). Jeho zvláštností byl a dosud stále je mechanismus strunění, kdy je ke spodní, tedy rezonanční bláně přitlačován most (někdy se mu říká i kolébka), na kterém je samotné strunění již napjato a připraveno k práci. V tehdejší době se tradovalo, že tím nevzniká žádný tlak strunění na rezonanční blánu, což mělo eliminovat její utlumení, což je v podstatě sporné a dodnes se o tom vedou debaty. Tento "most, nebo kolébka" byl z prvu vyráběn v několika modifikacích, než se ustálil typ, který známe dodnes.

 

Existují různé příběhy o tom, jak vznikl bubínek Dynasonic. Rogers určitě hledal produkt, který by byl konkurence schopný ostatním americkým značkám, je nutno si uvědomit, že už byl na světě Ludwig Supraphonic a Gretsch 4160, takže kokurence byla veliká. Existují dokonce tvrzení, že byl původně navržen pro Buddyho Riche, který hledal malý bubínek, který by hrál od pianissima po forte a byl extrémně zvučný a nikdy by se nezadusil. Dynasonic jehož "snare bed" , tedy po našemu úložné lůžka pro strunění, které jsou 0,004” hluboké, jinými slovy směšně mělké, téměř neexistující) a mostem/kolébkou přednapjaté struny předpokládaly, že by mohly odpovídat jeho požadavkům.

 

Dyna-Sonic byl obchodně opravdu velkým úspěchem s odhadovaným prodejem 50 000 ks za 20 let, kdy byl vyráběn. Ne každý však buben miloval. Dokonce ani všichni "Rogersové"" nesouhlasís tím, zda Buddy Rich buben miloval nebo nenáviděl, závisí na tom, s kým mluvíte, ale určitě na něj hrál od jeho uvedení až do konce smlouvy s Rogersem. I dnes jsou bubeníci, pro které je to ten nejcitlivější malý bubínek, na jaký kdy hráli, nebo jej odmítají jako příliš výstřední pro nastavení a získání dobrého zvuku. Vyberte si tedy sami.

 

Původní kovový korpus Dyna-Sonicu byl hluboký 5" a v samotném těle nebyly žádné prolisy ani 7 drážek, taky to byl korpus Gretsch. Další generace korpusů měla dva prolisy dovnitř u hrací a rez. strany bubínku a sedm čar ve středu korpusu, mušle byly typu Bread & Butter. Tyto byly poměrně brzy nahrazeny mušlemi tyu Beaver Tail a to jak na kovových tak i na dřevěných bubíncích, spolu s výměnou mušlí bylo rozhodnuto snížit počet drážek ze 7 mi na 5.

 

Dyna-Sonicy v 60-tých letech mají skriptové logo Rogers (vyřezaný nápis připevněný ke korpusu) a odznak Dynasonic. Bubínky z konce 70-tých let mají odznak Big R s nápisem Rogers USA. 

Nejstarší bubínky s dřevěnými korpusy byly třívrstvé (javor/topol/javor se zpevňujícím prstenci) jejich tmavý interiér byl lakován čirým lakem, později byly korpusy změněny na pětivrstvé (javor/topol + zp.prstence), což bylo zhruba v době výměny mušlí za Beaver Tail. Oba typy korpusu však vykazovaly odchylky od deklarované tloušťky korpusu, bylo to kus od kusu.

 

Počátkem 70-tých let byly dřevěné korpusy z výroby zcela staženy až do dačátku 80-tých let, kdy byly na trh uvedeny javorové bubny XPK8. Posledním dřevěným korpusem Dyna-Sonicu byl 10-vrstvý javor bez zpevňovacích prstenců, což bylo někdy kolem roku 1983.

 

Bubínky s dřevěnými korpusy z 60-tých let jsou velmi ceněny a vyhledávány a mezi sběrateli disponují velmi vysokou cenou, což platí pro bubínky o hloubce 6", ještě o level výše jsou bubínky s hloubkou 6,5", ty jsou nesehnatelné a málokdy je vůbec někdo viděl, ale existují, kdyby jste na něj narazili.... pak víte , co máte dělat !

 

Korpusy bubínků Dyna-Sonic jsou podobné jiným americkým a anglickým bubnům z té doby, které byly přibližně stejné konstrukce a ze stejných materiálů (javor/topol, zpevňující prstence, chrom přes mosaz), je zřejmé, že i když jsou podobné konstrukce a z podobných materiálů, přesto mají odlišné zvukové vlastnosti a lze tvrdit, že Rogers, Ludwig, Slingerland a další mají svůj vlastní zvuk, ale zvuk Dyna-Sonicu je do značné míry ovlivněn způsobem řešení mechaniky strunění. Snad jen v poslední větě připomenu zkušenosti mnoha uživatelů tohoto bubínku, že ne každému se z něj podaří dostat ten správný Dyna-Sonic soud ! (na webu se dá najít mnoho rad, jak toho docílit) U nás v Drumcenter.cz jsme se s tímto bubínkem setkali už dávno, hned v začátcích našeho snažení porozumět bubnů, viz. pár fotek mého prvního bubínku. Poskládal Ivo Honajzer.