16.12.2010

profil mladého čecha studujícího na prestižní škole v USA, doplněn o nové video

tentokráte jsme se zeptali v USA studujícího čecha Pavla Valdmana "Čo robí ...? " 

tak Pavle : Čo tam vlastně robíš a jaká byla cesta až tam ?

Zdravím všechny fanoušky bubnů a bicích nástrojů. Byl jsem požádán, abych dal do kupy takový malý hudební životopis a příznivcům webu Drumcenter.cz o sobě něco prozadil, tedy:

 „Jak to celý začalo.“

Pocházím z malého městečka jménem Rotava v Západních Čechách. Na bicí jsem začal hrát asi tak v deseti letech díky mému bratrovi, také bubeníkovi, jež se vrátil z vojny, kterou strávil u Pražské Hradní stráže. Tam se potkal s žákama od prof. Miloše Veselého, kteří mu ukázali „jak na to“ a on se rozhodl toto všechno vyzkoušet na mě. On byl mým prvním učitelem a hudebním průvodcem, kterému vděčím za to, že na bubny vůbec hraju. Zhruba ve 14-ti letech jsem si uvědomil, že jediné, co chci v životě dělat je hrát na bicí a že bych chtěl studovat Konzervatoř. Na doporučení prof. Veselého jsem začal chodit na hodiny k Vlastovi Fridrichovi, který mne připravil na přijímací zkoušky na....

"Konzervatoř"
 
 V roce 2002 jsem byl přijat na Pražskou Konzervatoř do třídy Prof. Pavla Razíma. Po přijetí jsem se ocitl v Praze a poprvé viděl kluky jen o pár let starší, kteří hráli neuvěřitelně…. Vzpomínam na koncert Kamila Střihavky v Lucerně, kde hrál na bicí Roman Lomtadze. To bylo poprvé, co jsem viděl Romana hrát. Jeho hraní totálně změnilo můj pohled na hraní a cvičení a já si uvědomil, že bejt mezi těmi nejlepšími znamená nechat za bubnama všechno. Od toho dne jsem začal cvičit 10-12 hodin denně a vydrželo mi to celých šest let na Konzervatoři. Za to vděčím hlavně prof. Razímovi. Práce s ním totálně změnila můj život. On přesně věděl, jak mě vést, kladl na mě velmi vysoké nároky a za pár let posunul mé hraní tak daleko, že se začaly dostavovat první úspěchy. V roce 2006 jsem byl vybrán do kapely Ewy Farné, s kterou jsem odehrál mnoho koncertů a natočil její CD „TICHO“, poté jsem spolupracoval s Gábou Al Dhábbou, Jankem Ledeckým a kapelou Airfare. Díky tomu si mě všiml pan Jiří Čáp z PMC, který mi nabídl, abych se stal hráčem firem Pearl a Paiste. Při této nabídce jsem nečekal ani vteřinu. Tyto značky pro mě byly číslo jedna už od doby, kdy jsem začínal. Věděl jsem, že zvuk který chci mít mi jejich výrobky poskytují a tak od roku 2006 hraju na bicí Pearl a činely Paiste. 

"BERKLEE"

Na jednom koncertě s Ewou jsem se potkal s bubeníkem Martinem Valihorou, který mi vyprávěl o Berklee College of Music, kde studoval. Já vždy chtěl jít do USA a zkusit to tam, asi jako každý muzikant a i pro mne byla Berklee sen. Martinovo vyprávění a hlavně hraní mne oslovilo natolik, že jsem rok na to jel do Freiburgu dělat přijímací řízení a v září 2008 přistál na letišti v Bostonu, připraven studovat na Berklee. Ta je takovým pomyslným třetím milníkem v mém životě. Zde jsem potkal učitele jménem Dave DiCenso, kterého jsem znal z videí na YouTube a mým snem bylo s nim studovat. Vzpomínám, jak jsem za nim poprvé přišel a řekl mu, že jsem přijel kvůli tomu studovat s ním a on mi řekl, že bohužel všechny jeho hodiny, jak na Berklee, tak soukromé jsou plné. Já se ale nechtěl vzdát a řekl mu, že mu pošlu alespoň video z mého absolventského koncertu. Pamatuju, jak jsem večer otevřel email a tam stálo „Pavle, právě jsem dokoukal tvé tvé video. Tvé hraní mě velmi oslovilo a bude mi potěšením s tebou pracovat. Přidal jsem kvůli tomu jednu hodinu do svého soukromého rozvrhu. Tvá první hodina je v pondělí - 7 hodin, v mém domě. Dave“  S Davem oproti minulosti pracuju více na věcech, které se týkají groovu a tzv „flow“.
  
Na závěr bych chtěl všem těm, kteří na bubny začinají a nebo již hrají delší dobu říct. 

„Pokud obětujete čas a energii k pravidelnému a hlavně smysluplnému cvičení, jednou přijde den, kdy se všechna ta energie, kterou jste do bicích vložili vratí a to ve velkém.“ Vím  o tom své… Pavle, moc děkujeme za tvé řádky.