ČO ROBÍ ... ?... Víťa Halška
Přátelé Víťa Halška není jen vyhledávaný hráč na perkusní nástroje, ale je i velký srandista a člověk s nadhledem a dohledem, právě proto je jeho "Čo robíš..." poutavé a zajímavé.
V tom Áda položí na stůl růžový rosol a povídá :,, Tenhle sladký asijský knedlíček jsem v životě nejedl!“..moc se mi do toho nechce, ale nakonec zkouším...a jsem naprosto nadšen..tak jako z celého začátku roku 2020..právě jsme na letišti v Londýně a odlétáme po koncertě zpět domů..před sebou zkoušení v Berlíně, jarní hraní na ,,kanárech“ a letní výlet do několika měst v USA...vše s Kollerbandem, super partou, se kterou trávím na cestách nejvíce času...děsně se na Ameriku těším..někdo tíhne v hudbě spíše k "ostrovům", někdo k USA..já to mám od svých začátků jasné, i když dnes je už ve mě směs tolika žánrů a vlivů, že nějakou vyhraněnost vůbec neřeším...
Nakonec je vše jinak..člověk míní, kalba mění, jak zní naše oblíbená kapelní floskule. Stihneme odehrát několik jarních koncertů z akustického tour, natočit pár videí s kapelou Heimat, u kterých opět nemůže chybět Adam Koller (tentokrát za kamerou) a doc. Peťko aka Petr Kaláb se svým novým pultem a je první letošní lockdown..odjíždíme s mojí Eli a naší Bertičkou na chatu do Jeseníků, kde jsme téměř do konce května. Úplně nový příběh, úplně jiný rok 2020, všechny plány v tahu.
V létě se situace jakoby uklidňuje a jedeme s Kollerbandem a Annou K festival Hudba na vinicích. Jsou to samostatné koncerty v různých vinařstvích po celé republice. Super počin, vynález Jugiho, mimochodem bubeníka UDG. Prázdniny nakonec vypadají naoko normálně, i když koncertů je samozřejmě mnohem méně než v klasickém festivalovém létě..na druhé straně mám rád, když se hrajou delší koncerty, do setlistu se dají zařadit i jiné hudební polohy, a tak často vznikne daleko intimnější a vřelejší atmosféra než při klasické festivalové hodině. To je na mě ukrutně málo a nikdy jsem vlastně nepochopil, proč na festivalech netrvají koncerty aspoň 90 minut.
S Heimat jsme pozvaní na festival Hradecký slunovrat, hodně se tam těšíme, dostali jsme hlavní čas na hlavním pódiu, nechceme zklamat, tak se vcelku poctivě připravujeme. Máme super ohlasy a jsme šťastní. S Vikollejenama zase hrajeme na největším jazzovém festivalu Mladí ladí jazz, který přenáší živě Vltava, má nejoblíbenější stanice, tak to beru hodně zodpovědně, na sobě sváteční trenky a hodně drahý deodorant. S Jardou Jankem natáčím jeho desku, která snad někdy vyjde. Těším se na ni, Jardova výpověď je hodně osobní, navíc to byl právě on, kdo mě vzal poprvé do opravdické kapely a jsem mu za to dodnes vděčný.
V září dohráváme přeložené koncerty z jara a zase se vše zavírá..ach jo...hraju pár streamů (mnou nepříliš milovaný fenomén letošní sezóny, ale díky aspoň za něj), jeden dokonce se symfoňákem v Karlových Varech v rámci programu Ewa Farná symphonic (bezva koncert na tomto odkazu ZDE ). To je vždycky fajn zahrát si s velkým orchestrem, navíc tam potkávám Ewu s kapelou, všechny po delší době rád vidím. V cateringu si s Romanem Víchou pochvalujeme úplně zelené banány a smějeme se Honzovi Alešovi a jeho zlomené noze, v dobrém samozřejmě. Příjemné je taky setkání s Petrem Uvirou a Marcelem Bártou při natáčení hudby k audioknize Sněhová královna s featem Janžurky nebo natáčení hudby k představení Kytice v Národním divadle, vše pod supervizí Petra Kalába, kamaráda a super inženýra, u kterého je ve studiu vždy příjemná atmosféra, třeba když pustí před nahráváním jen jeden jediný klik a děsně se diví, že jsem nenastoupil v přesném tempu, nebo když dokonale rozpozná mou začínající únavu a povzbudí větou "zatím jsi předvedl hovno ". I love it. Já mám k divadlu niterný vztah, tak je pro mě taková příležitost vždycky svátkem. Navíc člověk se může trochu osvobodit a vypadnout z formy sloka-refrén.
Během celého roku probíhá natáčení nových písní pro Kollerband, zkoušky a natáčení videí s Vikollejen a různá mravenčí práce pro Heimat. Petrem Uvirou, ústřední postavou Heimat a mým bájo kamarádem, jsem také přizván k projektu Šikmý kostel, jakési formě na pomezí autorského čtení a divadla, s výraznou hudební složkou, s textem vycházejícím ze stejnojmenné knihy Karin Lednické. Teprve ale oťukáváme výsledný tvar.
Jinak se snažím cvičit, poslouchat novou hudbu, tvořit nějaké zajímavé rytmy a hlavně být nápomocen a nebrzdit někoho, kdo je ve své vizi mnohem dál než já. Nikdy jsem neměl pocit, že vše už bylo vymyšleno a nahráno, takže objevování nových podnětů je pro mě radost.
A radost v roce 2021 přeji i Vám, snad se brzy potkáme na nějakém koncertě. Pevně věřím.
Děkuji všem, se kterými jsem mohl v roce 2020 něco tvořit.
Mějte se všichni fajn Víťa Halška